Obrněnci s geny Tatry

První obrněný

Na sklonku 20. let byl na podvozku třínápravové Tatry 26/30 postaven obrněný automobil pro tříčlennou posádku, který úspěšně prošel zkouškami a byl zaveden do výzbroje československé armády pod označením OA vz. 30. Následná výroba 51 kusů se uskutečnila až v letech 1933–1934 a armáda převzala vozy postavené již na modernějším podvozku Tatry 72 se silnějším motorem. Jednalo se o poslední dodávku obrněných kolových vozidel armádě před vypuknutím druhé světové války. Vozy sloužily jako lehké předzvědné vozy v PÚV (plucích útočné vozby) a některé z nich byly použity ještě při Slovenském národním povstání v roce 1944.

Český Hakl

V průběhu druhé světové války byl pro Wehrmacht ve Škodových závodech v Plzni vyráběn kolopásový obrněný transportér, kterému se dle jeho označení – Hanomag HKL6 – zjednodušeně přezdívalo Hakl. Po válce se uvažovalo o modernizaci vozu spočívající především v náhradě jeho benzinového motoru. Projekt byl dlouho přehodnocován a diskutován, až nakonec na počátku 50. let byla jeho řešením pověřena kopřivnická Tatra.

Po vývojové fázi a několika prototypech se výroba rozběhla v roce 1959 pod označením OT-810, resp. OT vz. 59, v Podpolianských strojírnách Detva na Slovensku, kde v roce 1962 po zhotovení 1 450 kusů skončila. Základní verze převezla deset vojáků. Vůz OT-810 využíval upravený, vzduchem chlazený osmiválec z Tatry 138. Přední řízená náprava byla tuhá, řízení nápravy umožňoval hydraulický systém spojený s brzdami pohonu pásů, dle natočení kol se přibrzďovaly pásy na straně zatáčení.

SKOT

SKOT je zkratka pro společný československo-polský projekt vývoje středního kolového obrněného transportéru, jenž byl zahájen na sklonku 50. let. Do výzbroje obou armád byl zaveden v roce 1964 (odtud plyne jeho vojenské označení OT-64) a stal se základním prostředkem jejich motostřeleckých jednotek. Jednalo se o obojživelný stroj, který mohl i plavat na vodní hladině. Byl osazen osmiválcovým motorem z Tatry 138 v kombinaci s poloautomatickou předválečnou převodovkou Praga Wilson. 

Přes GRAND k DANĚ

GRAD je sovětský raketometný systém montovaný na podvozek Tatry 813 8×8 v 70. letech v Dubnici      nad Váhom. Pancéřovaná kabina pro přepravu čtyř vojáků měla střešní průlez opatřený lafetací pro lehký kulomet.

V roce 1977 se do výzbroje československé armády začal dodávat vskutku pozoruhodný stroj, který nesl ženské jméno DANA (dělo automobilní nabíjené automaticky), doplněný stroze znějícím označením ShKH 152 mm vz. 77 (samohybná kolová houfnice ráže 152 mm). Výroba na podvozku čtyřnápravové vojenské verze Tatry 815 probíhala taktéž v Dubnici nad Váhom. Řidič ovládal vozidlo z nízké pancéřované kabiny. Zbytek osádky se nacházel v otočné, rovněž pancéřované, zbraňové nástavbě. Unikátnost vozidla spočívala i v umístění vzduchem chlazeného motoru, který se nacházel v zadní části za poslední nápravou. Vyrobeno bylo několik stovek kusů houfnic, na jejich základě vznikla v 90. letech varianta s ráží 155 mm a odlišnou, jednomístnou kabinou, opět s ženským jménem ZUZANA.

Od Tatrapanu k TITUSU

Ve slovenském Martině byl ve druhé polovině 80. let zahájen vývoj nástupce OT-64, který dostal jméno Tatrapan (značící „Tatra pancierovaná“). Vozidlo bylo v přední části osazeno pancéřovanou kabinou, na kterou navazovala pancéřovaná nástavba až pro deset vojáků. Vpředu bylo místo pro tři osoby, ve střeše byl průlez osazený lafetací pro kulomet. Vyrobeno bylo na pět desítek těchto speciálů. Jako základ byl použit podvozek z tahače přívěsů T 815 TP 6×6.

Pancéřované kabiny v různém stupni ochrany se staly standardní nabídkou řady Tatra 815-7 (od roku 2016  se jménem Force), zavedené do výroby v roce 2007. Její podvozky se využívají i ke kompletaci se speciálními nástavbami různých výrobců.

V roce 2009 byl na základě spolupráce s francouzskou zbrojovkou Nexter Systems zahájen vývoj třínápravového kolového obrněného transportéru s názvem TITUS®. Jméno odkazující na údajně nejmírumilovnějšího římského císaře je ve skutečnosti zkratkou anglického Tactical Infantry Transport & Utility System. Vozidlo si, mimo jiných zemí, v roce 2019 objednala i Armáda České republiky pro své potřeby.