Marné naděje

Mezi zajímavé konstrukce v meziválečném období patřilo například vozidlo se zvedacím pásovým podvozkem pro jízdu v terénu a kolovým podvozkem pro provoz na silnici. Specifickým typem bylo i        v jednom kuse postavené obrněné pancéřované vozidlo Tatra 34 s kapalinou chlazeným šestiválcem Tatra 31 anebo prototyp pásového traktoru V 740.

Po druhé světové válce, zejména v 50. letech, vzniklo množství převážně vojenských prototypů. Šlo třeba o obojživelný malý vůz Tatra 801, předchůdce „osmsetpětky“ Tatry 803 a 804, pásový obojživelník Tatra 807 nebo kolopásovou Tatru 809, z níž se čerpalo při realizaci projektu OT–810.

Pokus o likvidaci

V civilní oblasti se nejvýrazněji do historie zapsal pokus o faktickou likvidaci tatrovácké koncepce zahájený v březnu 1947 příchodem Ing. Vladimíra Korbela do funkce šéfkonstruktéra. Tatru 111 měla          ve výrobě nahradit dvounápravová a třínápravová vozidla s nosností 6–10 tun, s tuhými nápravami, žebřinovým rámem, trambusovou kabinou a podpodlahovými, vzduchem chlazenými šestiválci a osmiválci. Výsledkem byl nakonec naštěstí jen jediný prototyp dvounápravového valníku Tatra 116.

Tatra 162 – tři prototypy a dost

V polovině 80. let, v době běžící sériové výroby typu T 815, byl zahájen vývoj jejího nástupce – Tatry 162. Měl mít vzduchem chlazené motory nové generace, novou převodovku a novou kabinu – podvozek měl mít výhradně vzduchové pérování všech náprav. V letech 1986–1989 vznikly tři prototypy. Dva z nich byly v provedení kapotovém jako jednostranné sklápěče, poslední pak jako trambus s třístranně sklopnou korbou. Sametová revoluce v listopadu 1989 znamenala nástup tržního hospodářství, rozpad tradičních a předem zajištěných trhů a odbytišť. To vše byly důvody, proč velmi progresivní a ve všech směrech moderní a inovativní Tatra 162 nepřekročila prototypovou fázi – na další vývoj jednoduše nebyly peníze. Některé prvky T 162 ale byly využity v následném období.

Tatra 165 jako symbol hledání

Ke zvýšení prodejů vozidel Tatra na počátku 90. let měl pomoci projekt řady neplněpohonných vozidel označený Tatra 165. Vozidla měla kombinovat zadní poháněné nápravy s výkyvnými polonápravami            s novou nepoháněnou přední nápravou (či nápravami) v lichoběžníkovém provedení se vzduchovým pérováním vlastní konstrukce. Výhodou měla být nízká poloha motoru (a tím větší prostor v kabině) a eliminace přídavné (sestupné) převodovky.

První prototyp byl postaven na konci roku 1993, a to v podobě tahače návěsů s motorem KHD Deutz. Druhý prototyp Tatry 165 byl dokončen v létě 1999 rovněž jako tahač (tentokrát s vlastním motorem), přičemž tím celý projekt neplněpohonných silničních vozidel Tatra záhy skončil. Tatra se plně soustředila na segmenty, v nichž mohla naplno využít své dlouholeté zkušenosti.