Za Tatrou na Sibiř

To vám tak z ničeho nic zavolá jeden dobrodruh, že se vrací ze Sibiře, má pro vás hezké fotky pomníku T 111 a že se cestou domů zastaví v muzeu. I to se u nás v muzeu stává…

Cestování a dobrodružství v krvi

Radek Kadlec z Českých Budějovic už přes deset let rád vyráží nejrůznějšími směry do světa. Vlastně je cestování jeho snem od dětství, který si plní někdy sám, jindy i se svou rodinou.

Tentokrát si stanovil za cíl Sibiř a především známý pomník Tatry 111. V Rusku nebyl podle svých slov poprvé, tentokrát si ale vybral jednu z nejtěžších tras, která vede severovýchodní částí Ruska po silnici nazývané Kolyma, nebo také Cesta kostí. Jde o silnici postavenou za Stalinovy vlády, která propojuje Jakutsk (respektive město Nižnij Bestjach na druhém břehu řeky Leny) a Magadan.

Vyrazil po vlastní ose v terénním automobilu Mitsubishi Pajero, který si sám postavil. Během tří měsíců, které na tomto dobrodružství strávil, najezdil přibližně 33 tisíc kilometrů.

Tatra na Sibiři

Tatra 111 si získala jméno nejen u nás, ale i právě v Rusku. A to až do té míry, že si „stojedenáctka“ vysloužila na Sibiři vlastní pomník. Přesně ve městě Susuman v Magadanské oblasti, přibližně 600 kilometrů od přístavního města Magadan. Postavit se u monumentu oslavujícího kopřivnický nákladní vůz bylo pro Radka Kadlece ctí a neopakovatelným zážitkem.

Cestou míjel pan Kadlec městskou osadu Artyk, rovněž ležící na Kolymské dálnici. Osada byla historicky založena jako základna pro výstavbu Kolymské dálnice. V nehostinných přírodních podmínkách Dálného východu skvěle prokázaly své schopnosti i kopřivnické tatrovky, které při výstavbě Cesty kostí pomáhaly. Zde měly také v době komunistického Československa svou servisní základnu.

Dnes Radek Kadlec na pozemcích našel pouze torza několika zbylých nákladních vozů. Nahlédl ale také do budovy, kde se stále nacházely servisní montážní kanály. Smutný pohled na zašlou slávu (nejen) tatrováckých kolových obrů, které pomáhaly budovat infrastrukturu na Sibiři.

Tatrovák se srdcem na správném místě

A jaká byla setkání pana Kadlece s Tatrou na Dálném východě? Ne že by jich potkal tolik, zato to byla setkání nezapomenutelná.

Třeba když potřeboval pomoc s porouchaným autem a najednou se na stejném parkovišti objevila T 815, vojenský tahač.

Víte, jak poznáte správného tatrováka? Vozí s sebou „kouzelný kufr“ plný součástek. Najdete tam prostě všechno… A tak tam našel ten správný šroub pro svůj japonský teréňák i Radek Kadlec.

Prostě tatrováci si pomáhají kdykoli a kdekoli.

Video a fotografie:  Radek Kadlec

 Zpracovala: Kateřina Mokryšová