Koncepci začala Tatra používat v roce 1923, kdy představila osobní lidový automobil Tatra 11. Duchovním otcem vozidla byl konstruktér Hans Ledwinka, (14. 2. 1878–2. 3. 1967), který dokázal myšlenky a konstrukce svých předchůdců využít pro realizaci funkčního celku. V době vzniku automobilu Tatra 11 hospodařila továrna s přibližně 800 000 m2 pozemků, z čehož celých 500 000 m2 připadlo na továrnu. Tovární budovy zabíraly celkem 128 000 m2. Výrobu zajišťovalo 4 000 dělníků a 350 úředníků, což ukazuje výrobní potenciál firmy.

Tatra 11 měla dvouválcový vzduchem chlazený plochý motor typu boxer s rozvodem OHV o objemu 1 056 cm³. Výkon byl 8,8 kW (12 koní) při 2 500 až 2 800 otáčkách za minutu. Přes čtyřstupňovou převodovku byly hnány zadní, nezávisle na sobě uložené polonápravy. U tohoto typu byla brzděna pouze zadní kola. Již od samotného počátku byla Tatra 11 dodávána v mnoha variantách: pro přepravu osob jako otevřený vůz, pevná limuzína, nástavková limuzína či sportovní kabriolet. Schopnosti automobilu na nerovných silnicích i mimo ně často udivoval odborníky automobilového průmyslu doma i v zahraničí. Jednoduchý vzduchem chlazený motor o výkonu 12 koní dával vozidlu potřebný přepravní potenciál. V nejběžnější variantě  Tatry 11 – Limuzína byla cena 39 600 korun.

Tohoto potenciálu využili konstruktéři při dalším vývoji automobilů a v roce 1924 byl na bázi Tatry 11 vyvinut malý nákladní automobil, který se od osobní verze lišil především svou velikostí a určením mimo osoby převážet také různý náklad. Již na první pohled byl nový náklaďák větší než jeho osobní předchůdce. Dostal robustnější konstrukci podvozku, váha se zvýšila na 1200 kg a byl schopný uvézt až jednu tunu nákladu. K tomu mu dopomohla také zesílená zadní náprava vybavená pneumatikami 710 x 90 mm vpředu a většími pneumatikami 820 x 120 mm vzadu. Brzdy byly pouze na zadní nápravě. Tyto však byly konstrukčně upraveny a tvořila je dvojice brzdových čelistí působících na jeden široký buben. Rozvor náprav byl 2763 mm a celková délka vozidla v provedení valník byla 4 500 mm. Motor zůstal stejný jako u osobní verze s výkonem 12 k při 2000 ot/min. Byl propojen se suchou mechanickou převodovkou 4 + 1, která s udávaným výkonem motoru 8,8kW dokázala auto rozjet až na 45 km/h. Spotřeba benzínu činila 9–10 l/100 km. Objem palivové nádrže byl 32 l.

Nákladní automobil Tatra 13 byl v Kopřivnici vyráběn od roku 1924 a nástavby vozidel se lišily dle užití. Vedle nejčastěji poptávaných valníků jsou evidovány omnibusy, dodávky, skříňové typy včetně skříní odnímatelných, sanitky a také pohřební vozy. Prvním evidovaným vozidlem Tatra 13 v obchodní knize podniku byl valník pro Antonína Tácka z Třeboně s výrobním číslem 3213, který si vozidlo převzal 16. dubna 1924. Hned druhým vozem T 13 byl omnibus pro Kúpele–Lublovna. Zájem o tento typ velikosti vozidla ukazuje i třetí objednávka, T. a A. Baťa si objednali sanitku pro své zlínské závody. Čtvrtý evidovaný vůz byl pohřební pro důvěrnický sbor krematoria v Moravské Ostravě. Malý výčet typu z první produkce ukazuje, že se Tatra tímto typem vozidla dostala do oblasti, ve které byla tato velikost žádaná. Celkově bylo v letech 1924–1933 vyprodukováno 762 kusů těchto vozidel.
 

Radim Zátopek
kurátor Muzea nákladních automobilů Tatra Kopřivnice