Slovenská strela slaví 90 let

Je pondělní ráno 13. července 1936. Hodiny ukazují 5:50 a motorový vůz M 290.002, u jehož řídicího pultu sedí František Pořádek, se vydává s prvními cestujícími z bratislavského nádraží směrem do Prahy. Před 90 lety tak vyrazila Slovenská strela poprvé do pravidelného provozu.

Modernizace Československých státních drah

Po vzoru západních států se Československé státní dráhy rozhodují začátkem 30. let o rozšíření svého vozového parku o nová modernější kolejová vozidla. Po předváděcí jízdě italského stroje Littorina (Fiat ALb 80) v prosinci 1933 vypsalo ministerstvo železnic soutěž na dva rychlíkové motorové vozy. V květnu 1934 pak ČSD zadává společnosti Tatra objednávku na dva velmi rychlé čtyřnápravové motorové vozy, které by zajistily rychlé spojení Bratislavy s Prahou. Vozy měly umožnit krátké, jednodenní návštěvy české metropole na obchodní či politická jednání, měly být reprezentativní, pohodlné a technicky špičkově řešené.

Není tedy divu, že se pod tento projekt podepsalo hned několik odborníků známých jmen – celý projekt vedl Hans Ledwinka, tehdy ještě vedoucí konstrukční kanceláře, pozdější technický ředitel Tatry Kopřivnice, v jeho týmu pracoval také odborník na pevnostní výpočty Aurel Erdös, vozovou skříň navrhoval Alois Sperlich se svými kolegy, podvozky a brzdu měl na starosti Ing. Woller ze studénecké vagónky. Mechanické části pohonu konstruoval Jan Rychtář, hnací nápravu a její pohon Karel Pikulík. V roce 1935 se do projektu připojil Josef Sousedík, vsetinský rodák a majitel elektrotechnické továrny, která již tehdy – stejně jako Tatra – patřila do koncernu Ringhoffer. Josef Sousedík pak do motorového stroje využil svůj elektromechanický přenos výkonu, světově jedinečný vynález. Toto řešení umožňovalo vozům klidnější rozjezd bez nepříjemného škubání s velkým zrychlením. O celkový vzhled Strely, jak o výtvarné řešení interiéru, tak o barevné provedení vozu, se pak staral tehdy již známý architekt Ing. Vladimír Grégr.

Komfort ve vlaku zaručovaly čalouněné sedačky, splachovací toalety, v kuchyňce stejně jako na toaletách byly rozvody teplé i studené vody, samozřejmostí byly gastronomické služby, ráno si cestující mohli objednat snídani, na zpáteční cestě si mohli objednat šestichodovou večeři.

90 let od prvních jízd Slovenské strely

Motorové vozy M 290.0 byly nasazeny do pravidelného provozu 13. července 1936, a to jako motorový rychlík pod číslem MR 175/176. Na trasu dlouhou 397 km z Bratislavy do Prahy s jedinou zastávkou v Brně poprvé vyrazil vůz 002 se strojvedoucím Františkem Pořádkem. Od zadání objednávky uplynuly více než tři roky plné vývoje, hledání nejlepších řešení, hledání kompromisů mezi cenou na straně jedné a vahou a luxusem na straně druhé. Některé smluvní podmínky se nepodařilo dodržet – stanovená váha vozu 25 000 kg byla o 11 tun překročena, první dodací termín určený na konec roku 1934 se musel prodloužit. Druhé červencové pondělí do Prahy přijíždí vůz, který byl vyroben o pár dní později než jeho „dvojče“. V úterý pak odpočívá v bratislavském depu a po kolejích se prohání vůz 001. Vozy se v provozu střídaly ob den, s výjimkou nedělí a státních svátků. Kromě posádky, kterou tvořili František Pořádek, průvodčí, vrchní číšník a kuchař, se na první cestu ze slovenské metropole vydali šéf drah dr. Burian, rada Ramach a s nimi čtyři další cestující. V letním období letních parlamentních prázdnin byl začátek provozu pozvolný. V prvním roce pravidelného jízdního řádu Strely zvládaly trať ujet za 4 hodiny 51 minut. Díky svým jízdním vlastnostem, pouze jediné tříminutové zastávce v Brně, postupující rekonstrukci traťového svršku a v neposlední řadě díky nejvyšší prioritě spoje zdolávaly trasu v posledním roce předválečného provozu za 4 hodiny 18 minut. To odpovídá cestovní rychlosti 92 km/h. Strela byla již od zavedení nejrychlejším vlakovým spojem ČSD. Tato jízdní doba, resp. rychlost, na uvedené trase zůstala následující desítky let z mnoha příčin nepřekonaná. Jízdní doby podobné těm prvorepublikovým byly znovu dosaženy teprve po roce 2000 s vlaky Pendolino od italského výrobce Fiat.  

Jízdenka stála tehdy 100 Kč a jelikož šlo o první povinně místenkový spoj, cestující si musel připlatit dalších 5 Kč za místenku.

V prvním roce provozu vozy řady M 290.0 najezdily v součtu necelých 228 889 kilometrů, o které se dělily téměř rovným dílem a přepravily v obou směrech na všech úsecích 17 696 cestujících.

Další život Slovenské strely

Motorové vozy jezdily pravidelně pouze do okupace Československa, než byl provoz spoje ukončen. V roce 1940 se naštěstí dostaly Strely z Bratislavy do Prahy. V období 2. světové války však vyjížděly z pražské výtopny zřídka. Jedné tzv. zvláštní jízdy se zúčastnil i protektorátní prezident Emil Hácha při prohlídce zahájení stavby druhého vinohradského tunelu. Po válce František Pořádek jezdil ještě pravidelně s oběma stroji do Norimberku, kam na poválečné soudní procesy vozil novináře, právníky a svědky. Na pravidelný spoj mezi Bratislavou a Prahou se již Strely nevrátily, ČSD získaly jako válečnou kořist německé motorové jednotky „Létající Hamburčany“, které roli tatrováckých strojů zastoupily.

První Slovenská strela byla odstavena v roce 1953 a sloužila jako zdroj náhradních dílů pro vůz 002, než byla začátkem 60. let minulého století kompletně zničena požárem. Druhý vůz byl pak vyřazen po předešlém delším stání v libeňském depu v květnu 1960. Šťastnou náhodou byl před řízenou likvidací sešrotováním zachráněn a převezen zpět do Kopřivnice.

Nejprve byla Slovenská strela umístěna v parku u Lašského muzea, v roce 1997 se přestěhovala před nově vystavěné Technické muzeum Tatra v centru Kopřivnice na instalované kolejiště pod přístřešek.

Národní kulturní památka

V roce 2000 se Slovenská strela dostala na seznam movitých kulturních památek, v roce 2010 ji ministerstvo kultury prohlásilo za národní kulturní památku a tím se stává součástí nejvýznamnějšího kulturního bohatství národa.

A komu poděkovat za obnovu legendárního motorového vozu? Nejen (ale hlavně) prvním českým akcionářům, kteří získali automobilku Tatra po sametové revoluci – Jaroslavu Strnadovi a Renému Materovi. Autory restaurátorského záměru jsou Ing. Jan Palas a Mgr. Jiří Střecha. Celý projekt byl realizován také díky dotačnímu programu „Revitalizace vybraných památek II.“, určenému k restaurování, zlepšení uložení a prezentaci národních kulturních památek. Program obnovu Slovenské strely spolufinancoval společně s tehdejšími vlastníky. Restaurování historického vlaku probíhalo od konce srpna 2018 až do roku 2021, a to v dobrých rukou firmy Českomoravská železniční opravna s. r. o. Přerov. Na obnově se však podílelo nespočet dalších dílčích českých firem, kterým patří velké díky. Je tomu právě 5 let, kdy se Slovenská strela vrátila do Kopřivnice do nového depozitáře v zcela novém kabátě.

Zdroj inspirace

Není překvapením, že se tento ikonický vlak stal inspirací celé řadě umělců. Vznikala tak nejen výtvarná díla, Slovenská strela stála vzorem také spisovatelům. Středoškolská profesorka, prozaička a dramatička mimo jiné také píšící pro Národní listy v jednom ze svých sloupků krásně „vykreslila“ Slovenskou strelu.

„… Slovenská strela jezdí si po světě v barvách bujné krve svého lidu a ohnivého vína své země. Má v sobě i lehkost jeho mysli. Jako pták nese se kolem, zatím co pod ostatními země těžce duní a kolejnice skřípají. Nic neposkvrní její červeně, chomáčky kouře nevlají nad její hlavou a třpytivé jiskry se nemění v saze na jejím těle. Svítí červeně ve dne a převelikýma očima, zlatějšíma než mají ostatní kamarádky, večer. – Dosud nezevšedněla mnoho lidí stojí u oken a čeká, až pojede ráno kolem a až se bude za šera vracet. – přemnohým, i když znají moc elektřiny a ustavičně sledují možnosti, jež dokáže lidský rozum a lidská práce, je i dnes kouzelným zjevením…“. (Pozn. red.: přesný přepis novinového článku)

V těchto dnech propůjčuje depozitář Slovenské strely prostor dětské výstavě „Slovenská strela očima dětí“, která nabízí ke zhlédnutí výtvarná díla žáků Základní umělecké školy Zdenka Buriana Kopřivnice, kteří se nechali legendárním motorovým vozem inspirovat.

Přijeďte se i vy podívat na kopřivnický technický skvost, o prázdninách je každý den depozitář otevřen veřejnosti i bez komentovaných prohlídek. A ti, kteří se nejen o historii Slovenské strely chtějí dozvědět něco více, mohou využít komentované prohlídky.

ZDROJ:

BORTLOVÁ, Michaela; LOSOS, Ludvík; OLŠANSKÝ, Milan; OSTRUSZKA, Adam; PALAS, Jan; STŘECHA Jiří; ŠTĚPÁNEK; Petr. Slovenská strela. Nakladatelství Růžolící chrochtík, spol. S. r. o., 2021. ISBN 978-80-88414-01-8.

Fotografie:
Zemský archiv v Opavě
Archiv Muzea Tatra Kopřivnice