Příběh Tatry 141 vypráví pan Stange

Kráska s ženskými tvary i vlastnostmi

Na práci v muzeu je to nejkrásnější odhalování příběhů “našich” tatrovek. Ať už si pod zájmenem představíme cokoli. Protože pan Stange se přijel podívat za tou SVOU tatrovkou, i když už je NAŠE v muzeu, ale hlavně je vlastně opět JEJÍ – staronovým majitelem se stal její stvořitel, společnost Tatra.

A máme tady ještě jednu zvláštnost. Každá tatra má v německém jazyce mužský rod. Pan Stange o té své krásce ale od samého začátku mluvil jako o “té” tatrovce. Na můj dotaz, proč používá ženský rod, zněla velmi jasná a logická odpověď. … weil 1. die Schwerlastzugmaschine und 2. weibliche Eigenschaften hat sie auch!!! (protože v němčině má těžký tahač, což T 141 je, ženský rod a zároveň má také ženské vlastnosti). Není to poetické?!

Tatru zachránil před záhubou

Příběh Tatry 141 začal 22. dubna 1966, kdy byl tahač registrován u dopravní společnosti Kraftverkehr Riesa, a to až do roku 1974. Vozidlo bylo tehdy vyřazeno z provozu, provizorně opraveno v dílně Baukombinats Dresden a dostalo se do vozového parku VEB Wohnungsbau Meissen. Zvláštností bylo, že tatrovku řídil pro tento podnik pouze jediný řidič, kterým byl Werner Münch, který tahač přestavěl. Již v té době byly náhradní díly téměř nedostupné a Tatry byly udržovány v provozu díky darovaným vozidlům a nekonečným improvizačním schopnostem. V 70. letech vozidlo především převáželo lešení a balkonová zábradlí pro socialistický program bytové výstavby. Své využití našlo ale také v záchraně nákladních vozidel při nehodách. Ostatně zvládala všechno, s čím si ostatní nákladní auta nebyla schopna poradit! 18. listopadu 1988 byla tatrovka i zde vyřazena z provozu. V té době již byla dlouhou dobu jediným těžkým tahačem tohoto typu, který byl stále v provozu. Měl být ale rozebrán. A v tuto chvíli vstoupil do hry Holger Stange, který v té době pracoval u tohoto Volkseigener Betrieb (zkr. VEB – národní podnik) jako zámečník. Doba byla odpůrcem prodeje státního majetku do soukromých rukou, a tak po delších peripetiích vyšel poslední trik: prodej vozidla prostřednictvím spolku milovníků veteránů Weinböhla z ADMV (Allgemeiner Deutscher Motorsport Verband der DDR).

Podrobný deník Tatry 141

Pokud se říká, že Němci jsou “pinktlich”, pak pan Stange je toho důkazem. Ke svému tahači si vedl precizní deník. Dohledáte v něm důležitá data tatrovky, všechny úkony a servisní práce, které byly kdy na tahači provedeny, zároveň by se deník dal s trochou nadsázky nazvat účetní knihou. Zaznamenával si zde také všechna setkání veteránů, kterých se kdy zúčastnil, všechny výlety a cesty na nejrůznější akce. Dozvíme se třeba z těchto zápisků, že měla tu čest se proměnit i ve svatební auto, které v roce 2007 v Drážďanech odvezlo novomanžely do kostela. A mnoho dalších zajímavých milníků tatrovky. 

Třeba i fakt, že k tomuto tahači si přikoupil i druhého (T 141 s rokem výroby 1963), kterého měl téměř dva roku mezi 1990–1992. A od roku 2008 dokonce mohl tatrovky po letech opět obdivovat v jednu chvíli na jednom místě – ve městě Chemnitz (Saská Kamenice) v Saském železničním muzeu. Jedna jako vypůjčený vůz, druhou muzeum získalo pravděpodobně v roce 1996 do své sbírky.

Léta přibývala, síly ubývaly, a nejen z finančních důvodů se pan Stange musel s těžkým srdcem rozhodnout, jak se o tatrovku postarat dál. Tatrovák ale na to není nikdy sám. Jeho přítel Staněk Reinhold měl dalšího přítele a ten mu pomohl dostat se až do Tatry. Po vyjednávání se mu tak podařilo vrátit tatrovku ke svým kořenům. Tento příběh tahače T 141 dopadl krásně. Přijeďte navštívit kopřivnické Muzeum nákladních automobilů Tatra, kde vám každičká tatrovka nabídne svůj jedinečný příběh. Příběh se šťastným koncem. Už zbývá jediné. „Díky, pane Stange, za záchranu a opečovávání Tatry jako důkazu a odkazu pro další generace!“

Připravila: Kateřina Mokryšová