Před 100 lety se narodil tatrovák Lubomír Rek

Lubomír Rek se narodil 10. června 1925 v Kopřivnici. Blízkost továrny Tatra ho svou přítomností a ruchem ovlivňovala už od jeho dětství a automobily, vyjíždějící z továrny, zcela jistě formovaly jeho vztah k těmto výrobkům. Jako velká většina otců jeho vrstevníků byl i otec Lubomíra Reka zaměstnanec Tatry a jeho známosti s šoféry tatrovek dokázaly malého Lubu přiblížit k automobilům do bezprostřední blízkosti. 

Po základní škole studoval na průmyslovkách v Ostravě a Brně. Na přelomu let 1943–1944 byl součástí studia i půlroční pobyt v Technische Nothilfe v Berlíně, kde plnil úkoly v rámci studia. Jako každý mladý muž nastoupil po válce k základní vojenské službě a v roce 1949 nastoupil do zkušebny osobních vozidel Tatra a tady se začala psát jeho profesní historie. 

 Na zkušebně se také poprvé setkal se závodními automobily, kterým se pak věnoval po celou kariéru. Obecně byl Lubomír zdatný nejen v technice a automobilech, ale i v letectví. Aktivně se věnoval bezmotorovému létání, které mělo základnu na svazích Červeného kamene v Kopřivnici, kde mělo létání dlouhou tradici. Byl jedním z mnoha, kteří sedli do kluzáků, vystřelovaných do vzduchu gumou, aby zažili první sekundy letu v bezmotorovém stroji.

Kopřivnické kluzákové letiště na úpatí Červeného kamene v temném období druhé světové války (na snímku členové Hitler Jugend natahují gumu k vystřelení kluzáku ze svahu)

Po nabrání zkušeností s létáním působil jako instruktor a náčelník letiště a pod jeho vedenímsbíralo zkušenosti mnoho mladých pilotů. K jeho koníčkům patřily i další sportovní aktivity, zejména pak lyžování a plavání.

Lubomír Rek v kluzáku LG – 130 Kmotr

Prim v jeho životě však měly automobily. Byl manažer továrního týmu, účastnil se stavbysoutěžních a závodních vozů, hlavně v oblasti motorů, a pracoval také jako navigátor a druhý pilot. Byl tedy plnohodnotným členem závodního týmu Tatra. Možnost podílet se na jejich vývoji a zdokonalování ho posouvala dál. První závod, konaný v Českých Budějovicích, kterýjel v roce 1949 jako spolujezdec pilota Kopečného s vozem T600 známějšího pod jménem Tatraplán, nesl název „Velká jihočeská soutěž“, a hned první účast v závodu vynesla jejich posádce zlatou medaili. 

Následovaly další soutěže, mnoho práce se zdokonalováním vozidel. Již s Tatrou 603 se v roce 1959 spolu s Aloisem Markem účastnil navigační soutěže Tour de Belgique, která trvala jeden den a dvě noci. Jednalo se o jednu z nejnáročnějších motoristických soutěží doprovázenou špatnými povětrnostními podmínkami v podobě trvalé husté mlhy. Díky špičkové spolupráci navigátora a řidiče získala posádka 1. místo mezi zahraničními posádkami a celkové 9. místo v soutěži. Právě díky náročnosti označoval Lubomír Rek medaili za tento závod jako jeho nejcennější. Ve stejném roce a se stejným pilotem si dojeli ve Velké Alpsko-Rakouské soutěži pro první místo a zlatou medaili pro tým.

XI TOUR DE BELGIQUE posádka Mark – Rek 

Mezi léty 1950 – 1967 se Rek účastnil desítek soutěží jako navigátor a druhý pilot. V jeho posádkách figurovaly osobnosti jako Mark, Veřmiřovský, Fac či Chovanec. Byl členem posádky při první účasti automobilů Tatra 603 na prvním, později slavném vytrvalostním závodě Marathon de la Route 1963, konaném ještě na otevřených silnicích. Prasklá pneumatika a následná havárie ukončila jejich naděje na důstojné umístění v závodě. Wartburg Rallye v roce 1967 byl posledním závodem, kdy Lubomír Rek nasedl do automobilu jako člen posádky. Jeho kolegou v kabině vozu byl opět Alois Mark, se kterým se přátelil do konce života. 

Účast v závodech byl jen vrchol ledovce, kterému předcházelo mnoho práce při vývoji automobilů pro civilní i závodní využití. Spolu s dalšími techniky pracoval na vývoji automobilů Tatra 602 nebo na slavném monopostu T607, který v roce 1953 splňoval podmínky pro kategorii F1. Velmi dobře se znal s piloty těchto vozů Brunem Sojkou, Jaroslavem Pavelkou či elegánem mezi závodníky Adolfem Veřmiřovským. O tom zcela otevřeně a bez nadsázky hovořil jako o člověku, kterého lze označit a opravdového borce mezi chlapy. To samo od sebe ukazuje na přátelství ve skupině těchto lidí.

Po ukončení závodní kariéry organizoval spolu s V. Lebedou účast tatrováckého závodního týmu v automobilových soutěžích. Jeho hlavní činností byl však vývoj a zdokonalování soutěžních vozidel motorů Tatra. 

S mechaniky a jezdci

Při zkouškách T607 monopost v Kopřivnici Lubina v zatáčce u kříže (První zleva jezdec Jaroslav Pavelka. Za volantem Adolf Veřmiřovský.

Tatrovácká závodnická elita

ECCE Homo 1952 – Luba Rek první zprava sedící na vozidle Jaroslava Pavelky. Čtvrtý zprava Alois Mark.

S Adolfem Veřmiřovským – 1963

Třetí zleva u provizorního pomníku továrního pilota Bruna Sojky, který tragicky zahynul ve voze T602 sport 30. 6. 1951

Velmi těžce, stejně jako mnoho jeho kolegů a pracovníků Tatry, nesl zrušení výroby osobních automobilů Tatra 600 a účastnil se i dnes již slavného pohřbu Tatraplánu, který měl pro mnohé účastníky negativní dopad na další kariéru v podniku.

Po ohlášení účasti tatrováckých automobilů na slavné Rallye Paris – Dakar byl v týmu, který účast v soutěži připravoval. 

Ani po odchodu do důchodu se jeho vztah k motoristickému sportu nezměnil. Byl členem organizačních týmů Barum Rallye,  a dokonce navrhl i trať pro jeden ze závodů Valašské Rallye. Sledoval i nadále dění v motoristickém sportu a s vozem T603 se účastnil i veteránských rallye pořádaných místním TVCC (Tatra Veterán Car Club). Ještě ve vysokém věku rád zašel spolu s kolegy Josefem Svobodou a Milanem Galiou do Technického muzea Tatra, kde u kávy společně vzpomínali a poskytovali tak kurátorům muzea cenné informace z jejich profesního života. Technické muzeum Tatra pro něj byla brána pro krátký návrat do minulosti a vzpomínek a měl k muzeu kladný vztah a dlouhá léta plot u jeho domku na Hukvaldech zdobil poutač do muzea. Lubomír Rek a Josef Svoboda se již v pokročilém věku účastnili natáčení pořadu „Zašlapané projekty“, věnující se likvidaci výroby osobních automobilů v podniku Tatra, kdy jako přímí účastníci poskytli ty nejcennější informace. Jeho život skončil 23. 7. 2011.

Lubomír Rek nebyl nikdy celebritou, ale svým působením v podniku se hluboce zapsal do historie výroby osobních a závodních automobilů Tatra.

Radim Zátopek
kurátor Muzea Tatra