Pět let od velkého návozu tatrovek do Muzea nákladních automobilů Tatra

Ani se to nezdá, jak ten čas rychle utíká. Před pěti lety v těchto dnech vládla téměř ještě „paní Zima“, teploty na rozhraní mrazu, trávu pokrýval sníh, foukal vlezlý vítr. Byly dny, kdy ještě sněžilo či padal studený déšť se sněhem. Ti, kteří plánovali termín pro návoz aut do nových prostor muzea právě v tento čas, rozhodně nepočítali s nepředvídatelností aprílového počasí. Hned po Velikonocích – v úterý 6. dubna roku 2021 se spustila další fáze přípravy muzea. Nově zrenovované prostory bývalé slévárny se začaly plnit tatrovkami.

I přes nepřízeň počasí úspěšná akce

Téměř celou akci, kdy se do muzea stěhovaly exponáty, doprovázelo velmi chladné mokré počasí. Každý dovezený exponát se nejprve umělecky dokumentoval, a to hned u severních vrat, kudy vozidla přijížděla do muzea. Focení zabralo čas, a proto zbylá vozidla musela čekat venku „ve frontě“. Na prostranství vedle budovy se na rozježděném částečně nezpevněném povrchu tvořily kaluže. Vozidla se musela před focením tudíž čistit a leštit (alespoň focená strana vozu).

Jako první přijely do muzea po vlastní ose tatry T 128 valník, T 813 NT 4×4 tahač návěsů, prototyp T 162 S3T 6×4 a letištní tahač T 815 TPL 6×6. Od prvních dní celá akce budila velkou pozornost médií, ale také diváků z řad veřejnosti. Asi nejsledovanějším okamžikem se stal převoz Tatry 815 Dakar 4×4 – první vítězné dakarky. Za volant usedl po dvaceti letech Karel Loprais, na místa spolujezdců pak Radomír Stachura a konstruktér Ing. Jaroslav Krpec, který se zúčastnil prvního ročníku, kdy jeli ještě s třínápravovou T 815. O dva dny později přijely expediční Tatry – T 138 6×6 Lambaréné, T 815 GTC – Tatra kolem světa a T 815 „Živá Afrika“. I tento den došlo na shledání „čtyřkolých obrů“ s některými ze členů expedic. Většina tatrovek přijela „po svých“, starší exponáty byly přiváženy na návěsu, pár jednotek vozů bylo dopraveno na tyči.

Síla, trpělivost, preciznost…

Snad by se mohlo zdát, že nastartovat auto a přejet s ním do muzea není žádná věda. V některých případech byl však opak pravdou. Mohutný podvozek šestikolové Tatry 25 se do nové expozice stěhoval z bývalého „Technického muzea“. V roce 1997 byl do muzea v centru města instalován jeřábem v době stavby celého objektu, a to prostorem střechy, která ještě nebyla dokončena. Exponát byl vystavován v druhém patře, proto vyvstala otázka, jak ho dnes sundat. Nakonec bylo rozhodnuto přizvat silné pomocníky v podobě dvou jeřábů pana Křístka. Byla to fuška, u které bylo zapotřebí nejen síly strojů, ale také velké trpělivosti a preciznosti. Často šlo o pouhé centimetry… Stejně tak jako třeba při konečném rozmisťování exponátů v novém muzeu. Jeřáby pomáhaly i s manipulací obrněných transportérů… Manévrování s vysokou Tatrou kolem světa, nebo v případě T 138 Lambaréné také nebylo rozhodně jednoduché. V muzeu nákladních vozů spatříte všude konstrukce staré haly i nízko položené potrubí klimatizace. A v tomto labyrintu dokázali své umění tatrováčtí řidiči Tomáš Herblich a Ondřej Matuš.

Jednoduše šlo o obrovskou a úžasnou spolupráci spousty lidí, bez nichž by se dílo nepovedlo. Součástí týmu byla rovněž firma Art Consultancy, která celou expozici projektovala. Kolegové navigovali auta na přesná místa v hale, zároveň souběžně s návozem vyráběli v muzeu – svařovali, natírali a malovali – obrubníky nebo nahrávali startování motorů vozidel, aby si mohli návštěvníci tyto zvuky poslechnout v rámci jednoho interaktivního prvku v muzeu.

V hlavní roli Ondřej Skácel

Samotné stěhování automobilů trvalo tři týdny, plánování harmonogramu návozu exponátů však vznikalo daleko dříve a zabralo mnohem více času. Organizaci této obrovské akce dostal „na povel“ Ing. Ondřej Skácel, toho času konstruktér-projektant, od začátku letošního roku správce historické sbírky Tatra Trucks.

„Období návozu bylo vyvrcholením dlouhé a složité přípravy exponátů. Bylo to těžké, ale podařilo se to. A neusnuli jsme na vavřínech a rozšiřujeme sbírku dále. Staráme se o zdraví všech stařenek, jak to nejlépe umíme,“ jak Ondra Skácel s úsměvem na tuto fázi přípravy muzea vzpomíná.

A nutno podotknout, že celé toto období přípravy expozice mělo nádech ještě jedné zvláštnosti. Jak si můžete všimnout na fotografiích, celou akci jsme prožívali v době covidu, proto ty roušky v mnoha případech… Prostě a jednoduše neopakovatelné vzpomínky na celý život.

Nezbývá než ještě jednou poděkovat všem, kteří se na realizaci krásné tatrovácké expozice podíleli. A troufnu si poznamenat, že nešlo pouze o pracovní příležitost, ale i srdeční záležitost a jeden veliký životní zážitek pro každého z nás zúčastněných.

Připravila: Kateřina Mokryšová

Zdroj fotografií: Archiv Muzea Tatra Kopřivnice