Kopřivnická sbírka se rozšířila o třítunku Tatru 27b

Po bezmála 85 letech se do Kopřivnice vrátila Tatra 27b z roku 1941. Nákladní vůz byl vyrobený jako dřevoplynová verze s motorem T 27H na podvozku se zadní nápravou s dvoumontáží pneumatik. Tento konkrétní exemplář byl určen pro německou společnost Argus Motoren Gesellschaft se sídlem v Berlíně. Vznikl v časech, kdy dopravu výrazně formoval nedostatek pohonných hmot. V nadcházejícím období bude rozhodováno o jeho dalším osudu a v budoucnu snad doplní muzejní expozici.

„Už přijela ta dvacetsedmička? A mohla bych ji vidět?“ Tak nějak začínal můj rozhovor s panem Ondřejem Skácelem, díky kterému teď spočívá v depozitáři valník Tatra 27b z roku 1941. Ačkoli by se mohlo zdát, že muzea mají svou práci vystavením exponátů hotovou, opak je pravdou. Sbírka muzejní povahy je totiž živý organismus. Je třeba o ni náležitě pečovat, rozšiřovat ji a rovněž s ní seznamovat veřejnost. Kopřivnická tatrovácká sbírka je unikátní zejména pro svou typologickou celistvost napříč léty výroby. Pokud se tedy naskytne příležitost doplnit onu typologickou řadu o další kousek hodný obdivu, bylo by pošetilé toho nevyužít. Pakliže jste již expozici nákladních a užitkových vozů v Muzeu Tatra Kopřivnice navštívili, můžete namítat, že zde už jednu T 27b máme. Jedná se ale o vůz s hasičskou nástavbou.

Další T 27b najdete např. ve sbírce Vojenského historického ústavu (vozidlo je vystavené ve Vojenském technickém muzeu Lešany). Tatra 27 se vyráběla mezi léty 1930–1946. Během období výroby vznikly modifikace T 27a, T 27b. Co se týká motorizace objevily se např. verze s motorem T 64a, případně T 91 a rovněž vozy na dřevoplyn označené H (Holzgas).

Tatra ve valníkovém provedení, kterou se do sbírky podařilo získat, je postavena na podvozku 27 B – tedy se zadní nápravou s dvoumontáží pneumatik. Původně byla osazena motorem T 27 H na dřevoplyn. Jeho výkon byl 51 koňských sil, tedy 37,5 kW. Spotřeba činila 70 kg dřeva na 100 km. Tento motor byl později nahrazen motorem naftovým. Alternativní pohon – dřevoplyn – vycházel mj. z nedostatku pohonných hmot. Ten se toho času začal projevovat velmi záhy po vypuknutí druhé světové války. Řada aut byla odstavena a byl zaveden palivový přídělový systém. Dobový tisk tuto neblahou skutečnost nicméně dokázal prezentovat poměrně mírně, o čemž svědčí tento výňatek z časopisu Auto, ročník 1941:

K daleko dopředu sahajícím postřehům závodů Ringhoffer-Tatra náleží také přestavba třítuny Tatra na pohon dřevoplynem. Dá se totiž předpokládati, že v poválečném velkém rozmachu automobilového ruchu připadne i na tuhá paliva nemalá úloha. Přestavba třítunové Tatry na dřevoplyn není přirozeně žádným nouzovým nařízením, ale vyzkoušenou hospodárnou a provozně zralou konstrukcí. Vůz je zrovna tak všestranně použivatelný, jako každý jiný nákladní automobil, a je, jako všechny vozy Tatra, houževnatý, a má dlouhou životnost při nejtvrdším namáhání.

Vraťme se ale k našemu vozu. Valník si objednala německá firma Argus Motoren Gesellschaft mbH. se sídlem v Berlíně, která byla do obchodního rejstříku zapsána v listopadu roku 1906. Tento konkrétní vůz byl nicméně určen pro odnož v Karslruhe. Zmíněná společnost se v letech 1906 až 1945 zabývala mj. vývojem a výrobou leteckých, lodních a automobilových motorů. V období druhé světové války se společnost rozvinula ve velký průmyslový podnik a vyráběla rovněž zbraně. Vzhledem k rozmachu není překvapením, že firma zakládala různé pobočné závody a dceřiné společnosti. Tak vznikla roku 1934 v areálu Argus Motoren i firma Rotadisk Apparatebau GmbH (zaměřena na výrobu brzd a kol) a následně v jiné části Berlína roku 1940 i Gesellschaft für Lagerschalen mbH. A právě tato společnost byla spolu s Rotadisk Apparate GmbH v roce 1941 přemístěna do Karlsruhe a znovu založena jako Süddeutsche Arguswerke. Ačkoli je v objednávkové knize jako objednavatel uvedena mateřská firma Argus Motoren, místo určení Karlsruhe vypovídá o tom, že vozidlo bylo zamýšleno právě pro tuto pobočku. Hotový vůz byl předán 16. srpna 1941.

O dalších etapách života získané Tatry 27b zatím mnoho nevíme. Každopádně po 85 letech se navrátila zpět do Kopřivnice. Přicestovala od soukromého sběratele z německého Blossenau (část obce Tagmersheim) vzdáleného asi 250 km od původního místa určení v Karlsruhe. Zub času je na ní na první pohled jasně patrný, nicméně rovněž to k autům s bohatou historií patří. V současně době třítunka spočine nějaký čas v depozitáři, kde bude probíhat posouzení jejího stavu. Následně by mělo dojít k vymezení rozsahu nutných úprav, renovací a konzervátorsko-restaurátorských zásahů. Základním (minimálním) cílem je takový stav vozidla, který umožní jeho zachování pro současné i budoucí generace a především (snad) jeho vystavení v muzeu.

Připravila: Monika Špacírová, kurátorky muzea

Zdroj:

Industriekultur Berlin [online]. Berlin: Berliner Zentrum Industriekultur, ©2026, [cit. 2026-02-12]. Dostupné z: https://industriekultur.berlin/
Auto. Praha: Český Klub automobilistů, 1913–1948. ISSN 1805-6458.
ŠTEMBERK, Jan; JAKUBEC, Ivan a ŠALANDA, Bohuslav. Automobilismus a česká společnost. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2020. ISBN 9788024647579.

Fotografie:
Zemský archiv v Opavě: NAD 2996 Sbírka fotografického a audiovizuálního materiálu Tatra, kombinát Kopřivnice
Osobní archiv Ondřej Skácel