Další přírůstek

Jednoosý traktor neboli tahač návěsů je stroj, který pro spojení s návěsem využívá kloubu, umožňujícího vertikální i horizontální výkyv. Nemá řízenou nápravu, ale otáčí se pomocí hydraulických válců kolem kloubového spojení s návěsem – toto řešení zásadně snižuje poloměr zatáčení a tím zlepšuje manévrování ve stísněných prostorách. Hlavní využití těchto vozidel je na uzavřených staveništích a v dolech (dnes jsou tyto stroje známy spíše pod lidovým označením „kloubové dampry“).

Od poloviny 50. let se vývojem těchto strojů v Československu zabývaly Přerovské strojírny (jejichž součástí byl i závod Stavostroj), a to ve spolupráci s Výzkumným ústavem stavebních a keramických strojů v Brně. První prototyp, označený T 180 (T jako traktor), byl postaven ještě na bázi Tatry 111, z níž využíval motor s převodovkou a sestupnou převodovkou, k níž byla zezadu namontována tuhá náprava využívající komponenty T 141, tedy s redukcemi v kolech. Motor kryla kapota T 111, místo řidiče bylo nekryté. Za hnací nápravou byl kloub pro spojení s návěsem. Prototyp byl prezentován na strojírenském veletrhu v Brně v roce 1957 a následně prošel intenzivními testy. 

Protože se v Tatře už v době prezentace T 180 intenzivně připravovala výroba Tatry 138, byl i projekt jednoosého traktoru přepracován – dostal označení T 180A. Představen byl, opět v Brně, v roce 1963. Využíval upraveného motoru T 928.2 s výkonovým regulátorem o výkonu 160 koní (118 kW) a převodovku se sestupnou převodovkou z T 138. Z předního konce motoru bylo poháněno čerpadlo pro hydraulický okruh sklápění a řízení. Tuhá náprava vlastní konstrukce Stavostroj s kuželovým diferenciálem a redukcemi v kolech byla tentokrát před převodovkou. Za standardní spojkou T 138 byla ještě hydrodynamická spojka, usnadňující rozjezd. 

Stroj obouval obří balonové pneumatiky o rozměru 21,00-28.00″, které byly taky jediným prvkem zajišťujícím pérování. Kabina již byla uzavřená a byla určena jen pro řidiče, vpravo od ní byla umístěna nádrž na hydrauliku a palivo. Za tvarovým řešením T 180A stál Zdeněk Kovář a stroj tak vzdáleně připomínal T 138.

K tahači bylo možno připojit hned tři různé návěsy. Nejobvyklejší byla dozadu sklopná korba, dampr, D-10. Alternativou byla do stran vyklápěná korba TV-10 (terénní vůz). Nejzajímavější byl skrejpr, S10, který byl vybaven vlastním motorem, shodným s tahačem, přičemž synchronizaci pohonu zajišťovala právě hydrodynamická spojka. Objem koreb byl 10 m3, hmotnost nákladu mohla činit až 20 tun, maximální rychlost byla 40 km/h.

Rok po výstavní premiéře se rozjela v Novém Městě nad Metují sériová výroba. Bohužel za své, z důvodu zjednodušení výroby, vzaly elegantní tvary stroje a došlo k jejich zjednodušení za použití prvků vozu Praga S5T. Následně se tvar ještě více zjednodušil a vznikl tak T 200, který, po zahájení výroby T 148, využil jejího motoru a převodovky. 

Výroba těchto zajímavých strojů probíhala až do roku 1988. Vyrobeno bylo asi 5 500 kusů, z toho přibližně 1 500 v provedení skrejpr. Více než polovina byla exportována, např. do Rumunska, Číny, Egypta, Maďarska nebo Brazílie.

Stroj, který do sbírek zakoupila Tatra Trucks a.s., je typ T 200 v provedení D-10 (dampr), tedy s motorem a převodovkou Tatry 148. Byl vyroben v roce 1979 a provozován v OKD Rekultivace Karviná, odkud byl prodán do Polska. Zde jej před pár lety objevil a získal pan Bodešínský, který jej v červnu letošního roku nabídl k odprodeji. Unikátnost stroje je i v tom, že je kompletní a zcela pojízdný, pouze jeho exteriér vykazuje známky dlouholetého používání. Stroj bude umístěn v depozitáři a v nejbližším období pouze příležitostně vystavován, např. v rámci tradičních Kopřivnických dnů techniky.

Radomír Smolka, 13. 10. 2023