170 let kovárenství v Kopřivnici (1853–2023)

Když v roce 1850 zahájil Ignatz Schustala výrobu kočárů v Kopřivnici, zcela jistě netušil, jak se jeho podnikání vyvine. Z dostupných pramenů byl do té doby již šest let zaměstnán jako tovaryš u vídeňského výrobce kočárů Filipa Kollera, tehdejšího dodavatele kočárů pro císařský dvůr. Do Kopřivnice se vrátil i přesto, že měl povolení k pobytu a práci ve Vídni až do července 1951, údajně z důvodu nabídky výhodného sňatku, ze kterého ovšem sešlo. Schustala tak přišel o lukrativní zaměstnání a vzhledem ke skutečnosti, že se mu nepodařilo získat živnostenské oprávnění v Novém Jičíně, rozhodl se využít nabytých zkušeností a v kůlně na dvoře kopřivnického fojtství, u svého bratra Jana, začal s výrobou lehkých bryček Neutischeinek. Jednalo se o již dříve vyráběná, konstrukčně osvědčená vozítka, o které byl zájem nejen v tuzemsku, ale i v cizině. Kvalitou odpovídaly Schustalovy výrobky tehdejšímu standardu a výroba rychle rostla.

Z důvodu nedostatku výrobních prostor byl Schustala nucen hledat další, co možná nejblíže své dílně. Byl tak nějaký čas v nájmu i na zemanství u Josefa Rašky. Největší potíží však byla pro Schustalu absence vlastní kovárny. Byl nucen zadávat výrobu kovaných dílů okolním kovářům, což zdržovalo výrobu. S rostoucí produkcí a nedostatkem prostor byl donucen postavit vlastní továrnu. Proto si zřídil, přes různé obtíže s úřady, povolení k tovární výrobě, které mu bylo výnosem č. 17.286 v roce 1852 přiděleno. Nakonec se jednalo o nejsnadnější část celého procesu, velkou potíží totiž bylo získat pozemky, kde by mohl továrnu postavit.

S hledáním začal v Příboře, kde mu vyhovovala přítomnost okresní silnice. Z důvodu velmi vysokých cen však neuspěl. Podobně dopadl v dalších obcích poblíž silnice mezi Frýdkem a Novým Jičínem, takže se i přes větší vzdálenost od okresní silnice rozhodl pro Kopřivnici, kde byly ceny přívětivější. S kusem štěstí se mu podařilo koupit pole rolníka Jana Kuchaře, který na prodej spěchal a cena tedy byla mnohem výhodnější než jinde.

V roce 1853 začal stavět na tehdejší „dolní roli“ Kuchařově první budovu. Z důvodu zajištění dodávek kovaných dílů pro svou výrobu se jednalo o pro něj nejdůležitější provoz, kovárnu. Na svou dobu velká budova z nepálených cihel pojala z počátku čtyři kovářské výhně a kováři mohli začít plnit požadavky na díly pro výrobu kočárů. Do roka byly přistaveny další tři budovy, ale označení „továrna“ by bylo hodně nadsazené. 

Výstavbou se však podařilo zkoncentrovat pracovní sílu na jedno místo. S rostoucí výrobou rostla i továrna, která se v letech 1860 – 1862 rozrostla na druhou stranu silnice. Sem byl v druhé etapě pořízen parní stroj o síle 6 koní. O několik let později přibyl ještě parní stroj o síle 35 koní. Počet čtyř výhní v roce 1853 se v průběhu příštích dvaceti let rozrůstal na 6, dále 8, až se jejich počet ustálil na čísle 28 v roce 1873. První léta provozu kovárny byla nepochybně dobrou zkušeností a přípravou pro nastávající období zahájení výroby železničních vagónů v roce 1882.

Kovárna v podniku Tatra už 170 let produkuje potřebné díly pro výrobu automobilů a rok 1853 je rokem vzniku tovární kovárenské činnosti v Tatře a v Kopřivnici.

Význam vzniku tohoto průmyslového odvětví byl k výročím vzniku v továrně Tatra připomínán výročními plaketami, odznaky a kovadlinkami. Plakety také sloužily k vyjádření poděkování jednotlivým pracovníkům za odpracovaná léta a věrnost podniku.

Radim Zátopek
kurátor Muzea nákladních automobilů Tatra