135 let od úmrtí Ignáce Šustaly

Dne 29. 1. 2026 uběhlo 135 let od úmrtí Ignáce Šustaly, kopřivnického rodáka, který svým umem a pílí přesáhl velikost svého rodného regionu.

Ignác Šustala se narodil 7. prosince 1822 v Kopřivnici. Studoval hlavní školu v nedalekém Novém Jičíně a následně se vyučil sedlářem v Místku. Mimo získávání „vandrovních“ zkušeností v Hukvaldech nebo Holešově pracoval také u vídeňského dvorního stavitele kočárů Philippa Kollera. S nově nabytými dovednostmi se vrátil do Kopřivnice, kde v roce 1850 začíná s vlastní výrobou. Jeho začátky byly poměrně dosti skromné a tomu odpovídal i nevelký výrobní prostor v hospodářské budově fojtství jeho bratra Jana. Na sklonku roku 1852 Ignác Šustala získává od krajského zastupitelstva v Olomouci povolení na výstavbu nové továrny a v 1853 započala vlastní stavba. O pět let později byla ustanovena firma Schustala a Comp., díky čehož došlo k navýšení kapitálu. Společníky se vedle Šustaly stali Adolf Raška a Karl Mosler.

V průběhu let se Šustalovi podařilo vybudovat v dnešním slova smyslu úspěšný podnik. Do počátku jeho podnikání nahlédneme skrze publikaci, která vyšla v roce 1873. Jednalo se o Ilustrované pamětní album k výročí továrny firmy Schustala & Comp. v Nesseldorfu na Moravě. Z uvedeného alba se dozvíme, že počáteční starostí zakladatele kopřivnického podniku bylo získat schopné pracovníky z nejbližšího okolí a vedle toho i kvalitní materiální zdroje. Aby navázal obchodní styky neváhal podnikat cesty např. do Haliče, Ruska či Moldavska. Zejména pak vynakládal velké úsilí, aby se prosadil na trhu – v té době ovládaném vídeňskými výrobci. Nejen proto si zakládal na vysoké kvalitě svých výrobků.

A protože se chtěl věnovat zejména technické stránce výroby, spojil se s už zmíněným krajanem Adolfem Raškou, který ho zbavil pracovní zátěže spojené s korespondencí a účetnictvím. S ohledem na tehdejší poptávku se dle výroční publikace soustředila hlavní pozornost na výrobu dostupných otevřených vozů, které byly označovány názvem „Neutitscheinka“. Odbyt měly nacházet zejména v Haliči a Rusku. Současně byla již tehdy zahájena i produkce polokrytých a zcela krytých luxusních kočárů, mezi nimiž zejména těžké cestovní vozy s kompletním vybavením pro stolování a spaní byly vyráběny ve značném počtu, neboť odpovídaly tehdejším dopravním potřebám v Rusku a byly tam velmi žádané. Různorodost práce při stavbě kočárů, zejména nutnost spolupráce nejrůznějších řemesel, přivedla majitele továrny k rozhodnutí vybudovat podnik tak, aby byl schopen vyrábět všechny jednotlivé součásti kočárů samostatně a v takové kvalitě, jaké lze dosáhnout výhradně vlastní kontrolou.

Z výše uvedeného lze usuzovat, že Ignác Šustala byl ve své práci precizní a vytrvalý. Neváhal stále si prohlubovat své znalosti – navštěvoval světové výstavy např. v Londýně či Paříži, kde studoval vystavené exponáty a také navštěvoval přední výrobce kočárů ať už ve Francii, Anglii, Belgii či Německu. Továrna vyrobila několik kočárů také pro prince Fridricha Karla Pruského. A protože ten byl s výsledkem zakázky více než spokojen, rozhodl se v únoru 1866 udělit kopřivnické továrně titul dvorního výrobce kočárů. A pokud se vrátíme k oné publikaci ke dvacetiletému výročí, musíme zmínit rovněž rok 1873, kdy Vídeň hostila světovou výstavu. Podnik Schustala & Comp. zde získal medaili pokroku, jakožto druhé nejvyšší ocenění pro hodnocení vystavených předmětů, za pokrok.

V roce 1877 umřel Adolf Raška, v důsledku čehož se společnost dostala do finančních problémů. Značnou vzpruhou se zdánlivě překvapivě stala výstavba lokální dráhy Studénka–Štramberk, jejíž provoz byl zahájen 18. prosince 1881. Podniku se totiž naskytl nový směr výroby – železniční vagony a následně vozy. Ačkoli v podniku neměli s takovou výrobou zkušenosti, podařilo se jim v následujícím roce získat zakázku na výrobu nákladních a železničních vozů. Ve spojitosti s novou výrobou vzniká vazba na Hugo Fischera z Röslerstammu (přebírající inženýr Severní dráhy císaře Ferdinanda). Ten se v roce 1891 stal ředitelem nově vzniklé společnosti Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft. Toho už se ale Ignác Šustala nedožil, neboť na počátku roku 1891 ve Vídni umírá na cévní mozkovou příhodu.

Napsala: Mgr. Monika Špacírová, kurátorka muzea

Zdroj: 

Österreichische Nationalbibliothek

Zemský archiv v Opavě